Prokletije, Černá Hora
Prokletije je národní park při jihovýchodní hranicí Černé Hory s Albánií. Jeho výjimečnost a přitažlivost spočívá v tom, že kromě nádherné přírody zde dosud nenarazíte na davy turistů. Hory jsou zatím v rámci Evropy relativně neznámé, a turistická infrastruktura se tu teprve rozvíjí. K menšímu počtu turistů přispívá zřejmě i punc rizikovosti, neb se nachází na hranici s Albánií. Na základě své cesty ale mohu svědomitě říci, že riziko je tu zhruba stejné jako ve Vysokých Tatrách.
Naše návštěva byla bohužel omezena na jednodenní výlet.
Ubytování jsme si vybrali v relativně příjemných nových dřevěných chatičkách zvaných Bungalows Katun Maja Karanfil. Ty jsou položeny až v hloubi údolí uprostřed hor. Přístupné jsou po silnici, přecházející v kamennou cestu z obce Gusinje (cca 6-8km od Gusinje). Terénní vůz pomůže, ale není nezbytně nutný. Zádrhel však spíše je jak se dostat do Gusinje pokud se nacházíte v centrální části Černé Hory. Vede sem buď celkem kvalitní hlavní silnice přes Mojkovac, kterážto ale znamená značnou zajížďku, alternativně je možné zvolit zkratku přes Albánii. My jsme zvolili třetí cestu a tou byla odbočka u městečka Kolasin a přejezd přes horské sedlo do městečka Andrijevica. Nutno říci, že přejezd je celkem dlouhý a silnice v některých místech hodně děravá, takže jsme chvílema zvažovali zda se nevrátit. Po přejezdu sedla už však vše bylo v pořádku.
Výhoda bungalowů na konci údolí je, že se zde nachází vcelku rozumná restaurace, a začínají zde turistické trasy, takže není nutné se ráno trmácet několik kilometrů z vesnice.
My jsme zvolili výstup na hřeben a návštěvu hor Volušnica (1876m), Taljanka (2056m) a Popadija (2057m).
Výstup z údolí lesem je poměrně strmý. Zvolnění je až v horní části po horských loukách. Značení je kupodivu dobré, takže nehrozí, že byste sešli z cesty (snad jedině při sestupu po loukách dolů, kde se cesty větví, ale není problém najít cestu zpět).
Horské louky jsou nádherné a lze zde najít pěkná stádečka ovcí.
První vrchol je Volušnica, odkud je pěkný rozhled do údolí a na protější masiv až po Maja Jezerces. Dále hřeben pokračuje na vrchol Taljanky a Popadije, na které je potřeba nasotupat dalších necelých 200 výškových metrů. Cesta je vcelku dobrá, žádné lezení není třeba. Z Taljanky a Popadije se pak otevírá nádherný výhled daleko do Albánie. Z Popadije lze odběhnout pár kroků do Albánie. V době našeho výletu jsme zde žádné pašeráky se samopaly nepotkali :). Za celý den jsme nepotkali vlastně nikoho až na tři Němce a dva Čechy.
Sestup je podobný a v lese celkem strmý. S ohledem na šero v lese lze vřele doporučit zvolit sestup ještě předtím než padne tma.
Dole je možné povečeřet nebo skočit na panáka v restauraci. Chatičky nabízejí sprchu, navíc je zde i dětské hřiště, takže co více si přát.
Cesta na Volušnici zabere cca 2,5 hodiny, na celý výlet včetně přechodu hřebene a návratu je dobré počítat alespoň s 6 hodinami. Vodu třeba vzít s sebou, ale čistě teoreticky lze nahoře v nouzi nabrat i z potoka.
Ze stejného údolí pak lze podniknout i další výlety na protější stranu údolí.
Hodnocení: 
